sx02 píše:Zomb: Muzes mi teda taknejak vysvetlit v CEM je digitalni sum na rozdil od analogoveho zavadu? Rekneme u fotek se stejnym zamerem.
jednoduše
podívej se na následující fotky.
(foto thx to Carper)
toto je kinofilm Kodak s T-krystaly, čili relativně jemná emulze. je to ovšem ISO 400 takže zrno je jasně patrné, a co je třeba dodat - neruší, naopak působí velice dekorativně. čím je toho dosaženo? navíc, na fotce jsou jasně vidět neretušované kazy vzniklé poškrábáním negativu nebo zaschlou vývojkou. vývojka celkem vadí, kazy moc ne pokud jich není moc. proč to funguje takhle? pojďme dále.
//pozn. TomV : jde o zaschlé smáčedlo. Vývojka na negativu zůstat v žádném případě nesmí. Další věc je, že Kodak BW400TX má velmi jemné zrno - tahle fotka je zkažená při vyvolávání, kdy bylo díky neznalé obsluze použito přibližně dvojnásobného vyvolávacího času, než je zdrávo a negativ je převolaný, s obrovskou strmostí a zrnem.
(by zombux)
tady je výřez 6Mpix skenu filmu Fomapan taktéž ISO 400 ale klasická emulze s tvrdým zrnem. zde je to přehnané a už to není co by autor zamýšlel, ale je jasně vidět jak je zrno rozhozeno po fotce. ještě uděláme 200% zoom.
zrno je totiž rozhozeno po fotce naprosto náhodně, proto je tak dekorativní a neruší, naopak. tady řešíme černobílý film na kterém je zrno hodně patrné a má dekorativní funkci.
naopak u barevného filmu je situace jiná, zde je spíše tendence zrno buď minimalizovat tak aby nevadilo, a nebo jej eliminovat úplně a tak se vlastně dostat na úroveň digitálu, u barevné fotky je zrno tudíž spíše nežádoucí. rozdíl zrna u barevného kinofilmu a digitálu je zásadní - v případě emulze je zrno jednobarevné, jeho struktura je tmavší nebo světlejší, což nevadí a působí to zajímavě. kdežto u digitálu je digitální šum v RGB což není úplně nejšťastnější pro barevné podání fotky.
digitál je používán většinou na dokumentační foto nebo prostě pro zachycení co nejpřesnějšího, nejvěrnějšího obrazu, a zrno zde je nežádoucí. tuto funkci splňuje digitál bezezbytku a jeho digitální šum je při nízkém ISO nepatrný, zde se digitál může směle měřit s barevným filmem a nemá problém ho překonat prakticky ve všech parametrech.
problém nastává ve dvou případech - buď při vysokém ISO kdy je třeba fotit například ve tmě, nebo při snaze o uměleckou fotku kde je zrno využito jako dekorativní prvek. jenže CCD digitálu je co nejdokonaleji přesné, souměrné, pravidelné a zrno vyššího ISO je barevný digitální šum, který značně bortí barvy. viz následující dvě fota
.
toto je záběr na šedý interiér auta kde již bylo málo světla a bylo třeba použít vyšší ISO, tudíž vyšší hladinu šumu.
a toto je 10x zvětšený záběr na stejnou jednolitou šedou plochu digitálem. jak je vidět, výsledek sice vypadá zdálky jako šedá plocha, ale jsou tam různé barvy... RGB. kromě toho, barevný šum je jaksi pseudonáhodně rozhozen po záběru, v podivných červených a zelených pruzích. toto jasně degraduje hodnotu takovéto barvy, a proto je vyšší ISO na digitálu celkem na dvě věci.
digitální šum narozdíl od kinofilmového zrna je pravidelný či pseudonáhodný, a není barevně sjednocen což působí velmi rušivě narozdíl od dekorativně působícího kinofilmového zrna. lze říci, že digitální šum mění barevné podání snímku a pro oko je nepříjemný. ještě jedna ukázka
a zvětšení šedé plochy:
o artefaktech JPEG komprese tady nemá cenu mluvit, tohle je foto z webu ale myslím že jasně ukazuje jak vypadá digitální šum na vyšším ISO. místo šedé barvy je tam cosi zelenočerveno...
//edit: chtěls stejný záměr ale to dost dobře nejde, digitál s kinofilmem se může měřit hlavně v barevné fotografii a zde je zrno tak jako tak spíše nežádoucí
ale ve tme fotit by vubec nebylo spatny...
mrsknu foťák na stativ, zakomponuju, a udělám deset expozic pokaždý s různým filmem - tečka.
) a v photoshopu to vyjde nakonec nastejno 
