Slíbil jsem poslední část. Ta se týká samotného chování karty co do teplot, otáček ventilátorů, výkonostních tabulek a také přepastování jádra karty. Hned na úvod musím říci, že karta je velmi, velmi tichá. Možná až moc a cca +10% výkonu otáček by jí přidalo tak odhadem 2dB a rozhodně snížilo teploty. Teploty na automatiku totiž díky pozvolnému a poměrně pomalému otáčení ventilátorů se tak vyšplhá na 84 C. To je sice v pořádku a ještě s rezervou od toho, co karta vydrží, ale samotné mosfety a celý komplex napájení dostává "zabrat" a nestíhá se efektivně chladit. VRM jsou na automatiku kolem 90 C v plné zátěži. Tento stav nastane, jak jsem vysledoval, během postupného stavu navyšování otáček, kdy karta reaguje na stav teploty jádra, nikoliv na VRM (pozvolna rostou otáčky, ale karta již "dávno" dosáhla na vyšší teploty VRM i jádra).
Změna nastane, když jsem nastavil už od začátku ručně ventilátory cca na 40-50% otáček, výrazně klesnou teploty jádra karty a také teploty VRM.
Podíváme se, jak to vůbec celé vypadá. Můžete zkontrolovat i backplate, které drží menší šroubky. Ty větší slouží k odjištění hliníkového komplexu a odkryjou vám kartu v celé své kráse.
Vidíme, že základní pasty je na jádru více než dost. Není ani špatná, ale kvalitě drahé Gelid Extreme se rovnat nemůže...
Grafické jádro je obdélníkové a kolem něho jsou osazeny paměťové čipy od firmy Hynix s kapacitou 512MB
Konkrétně se jedná o model H5GC4H24AJR
Bude nás také zajímat, jak je vyřešené chlazení napájení pro grafické jádro a paměti. Teplovodivá páska sedí na mosfetech doslova brilantně. Komplex chlazení je pak propojen do hliníkového, společného pasivu. Mohl být pouze více přitažen v této části k PCB (což jsem později učinil a trošku to pomohlo teplotám na VRM). Škoda, že kontakt s VRM není třeba také přes heatpipe, to by bylo u takových karet skvělé řešení (i když za cenu zvýšení nákladů).
Původní pastu jsem opatrně odstranil a náhradou měla být Gelid Extreme
Nyní se ještě ve stručnosti podíváme na to, co tvoří kartu kartou. Součástky na této kartě jsou osazovány roboticky, takže jsou přesně v rovině, žádná není ani o půl mm nakřivo. Je to jedna z vlastností Asus auto extreme technologie. Detailní náhled na mosfety, cívky a kondenzátory kaskády.
Zde již samotný rozvrh karty. Zelenými ohraničeními jsem vyznačil paměťové čipy karty. Ty dohromady dělají 8 GB kapacity. Růžovou barvou jsem zvýraznil napájecí kontroléry. Větší z nich je digitálně řízený a stará se o většinu fází. Karta má celkem osmifázové napájení. Červeně ohraničené (6 fází) slouží pro grafické jádro a zbylé dvě v modrém obdélníku pro grafické paměti. Neoznačil jsem ještě PLL fáze, které má na starost nejspíše menší kontrolér. Ty jsou nicméně v softwaru nepřístupné k řízení. Samotná napájecí kaskáda je velmi kvalitní, jsou zde drmosfety, vysokokapacitní pouzdřené cívky s feritovým jádrem a slušné kondenzátory.
Přepastováním jsem získal zhruba o 4-5 C nižší teploty na grafickém jádru. Ty však rozhodně nebyly limitem samotného taktování grafické karty. Ale byly jím teploty VRM okruhu. Ten je sice nadmíru kvalitní, naddimenzovaný, jak je u Asus zvykem, ale pokud jsou teploty okolo 105 C, zapne se ochrana okruhu. Přísnějším stáhnutím šroubků v inkriminované části jsem dosáhl u VRM obvodů také nižší teploty zhruba o 4 C v záteži. A to se hodí
. Být tam měděná heatpipe s přímým kontaktem, možná by karta dovolovala taktovat na jádře nad 1200 MHz stabilně.
Výsledky v tabulce - výkonové i teplotní měření
Zde máte přehlednou tabulku s výsledky, na nastavení k jednoltivým testům se podívejte v kapitole "měření na stock nastavení".
A zde tabulka s teplotami a spotřebou
)
