Vše začalo, když jsem dokončil svůj předchozí projekt Mini Container který je již na webu publikován. Tehdy se modding začal líbit také mému sousedovi Patrikovi, kterému se kontejner zalíbil. Po nějaké době přišel s tím, že by také chtěl mít upravený case. Začalo se lehkými úpravami jeho case, které si prováděl sám v tom smyslu, že case osadil mým starým oknem z Blue Windu společně s podsvícením case katodami. Takto mu case nějakou tu dobu vyhovovala až do dne, kdy se začal o modding a jeho okolí trochu více zajímat. Když jsme spolu debatovali o moddingu a akcích s ním spojených jako jsou například soutěže v Polsku, došel k názoru, že by se na takovou soutěž také rád podíval. Protože jsem zároveň potřeboval na letošní sezónu vytvořit ve volných chvilkách alespoň nějaký pořádný projekt, nabídnul jsem mu, že upravíme jeho case. Původní návrhy padly na hardmodovou úpravu jeho stávající case, avšak jelikož sám uznal, že na soutěžích spíše bodují case ve stylu custom, začala se táhnout historie tohoto nového projektu. Nejdříve sám nevěděl co by vůbec chtěl mít za case, a tak jsem ho směřoval k tomu, aby si vybral nějaký objekt ze svého okolí, který poté napodobíme. podmínkou také bylo, aby se jednalo o objekt, který bude známý po celém světě. Tedy aby v případě publikace na zahraničních serverech vůbec diváci pochopili oč se jedná. Když dlouho nemohl vybrat nějaký předmět, protože je velice nerozhodný, naťuknul jsem ho několika návrhy, o kterých začal přemýšlet. Nakonec přišel s tím, že by to tedy mohl být sporák. Začal jsem tedy o to více rozvíjet tuto myšlenku a na čas odvrhl ostatní plány moddingu.
Jako první bylo nutné vyřešit velikost samotné case. Ta se odvíjela od komponent, které měl Patrik ve své stávající case. V této fázi se také rozhodovalo jak bude přesně ve finále vypadat hardware a kde bude umístěn. Na řadu tak zároveň přišla také koupě několika nových dílů, bez kterých nebylo možné začít kompletní rozměřování. Bylo tak například nutné koupit a upravit chladič procesoru CoolerMastre Gemin II se dvěma 92mm fany. Aby byl sporák co možná nejmenší, bylo totiž nutné počítat doslova s každým milimetrem právě u rozměru pořádného chladiče, který by jinak kolidoval se zdrojem a grafickou kartou. Podle rozměrů komponent a především pak základní desky se začal navrhovat finální rozměr sporáku. Nakonec je tedy sporák vyroben ve zmenšeném měřítku 1:2,5 podle jednoho z plynoelektrických modelů známého výrobce sporáků. Dle překreslených plánů originálního sporáku jsem tak začal s tvorbou šasi skříně. V té době ještě Patrik velmi často vypomáhal v dílně s nějakými drobnostmi, což se však časem rázně změnilo a v dílně jsem ho téměř nepotkal. Na druhou stranu mi to ani příliš nevadilo, jelikož jsem zvyklý dělat na modech především samostatně.
Na začátku tak byly z 1,3mm plechu naohýbány základní tvary šasi sporáku ve tvaru dvou L profilů, ze kterých po svaření vznikla "krabička". Ta tvoří základní konstrukci sporáku ke které je vše upevňováno a od které se celý zbytek konstrukce odvíjí. Do vzniklého dílu jsem vyřezal otvory jako na originálním sporáku, tedy pro spodní prostor (originál pro plechy na pečení) a prostor trouby. Potom přišla na řadu horní část trouby, která se posvařovala z naohýbaných plechů tak, aby vypadala co nejvíce reálně. Vytvořila se tak jakási vanička, ve které měly být pozdji umístěny hořáky. Jak je vidět, u těchto prvních kroků měla hlavní slovo především svářečka a bruska.
¨Dále bylo potřeba vyrobit dvířka trouby a tak přišel na řadu 10mm plast, ze kterého se vyřezaly a vyfrézovaly základní tvary dvířek. Takhle se udělaly dva páry shodných dílů, mezi které byl po jejich zúžení zasunut ještě vyřezaný plechový díl. Ten je tam kvůli celkovému zpevnění dvířek, protože by samotný plast nemusel vydržet manipulaci s dvířky. Tyto díly byly slepeny dvousložkovým lepidlema a zároveň prošroubovány řadou šroubků, aby v provozu nedošlo k prasknutí spojů.
Pak se zase začalo dělat na plechové konstrukci, na které se vyřezaly otvory pro shield základní desky a pozice pro karty. Ty se doslova kopírovaly podle předlohového casu. S pomocí úhlové a přímé brusky tak vznikly všechny potřebné otvory.
Dále bylo potřeba na horní svařené části zatmelit přechody tak, aby byly všechny pěkně zaoblené jako na pravém sporáku. Takže se několikrát tmelilo a brousilo, než bylo dosaženo požadovaných tvarů. Tato část byla na tmelení asi nejnáročnější, protože na dlouhých průhybech šla jakákoli nerovnost moc vidět. Po dobroušení pak nezbývalo než tento díl stříknout plničem, aby byl připraven na další pokračování.
Když byla horní část hotová, mohlo se začít pomalu zhruba sestavovat, tmelit a ladit všechny tvary a rozměry, což byla opravdu zdlouhavá práce. Sporáky mají samá zaoblení a podobné tvary, které se špatně souvisle brousí a tak to bylo hraní na pár dní než se vše dostalo do stavu ke stříkání. Na tmelení se používal tmel se skelnými vlákny pro hrubší tvarování a na jemné dolaďování finiš jemný tmel. Zároveň jde na fotkách vidět, že přibyly otovry vzadu pro zdroj do horní části a 120mm fan do středové části, který bude přivádět dostatek vzduchu pro procesor. Podává tak odspodu proud vzduchu fanům na pasivním heatpipe chladiči procesoru (Gemin II), které vzduch prohání skrze žebra chladiče a teplý vzduch odsává ventilátor zdroje umístěný hned nad cpu. Díky velmi dobrému přísunu čerstvého vzduchu, který se nemá kde ztrácet si tak může procesor běhat v přetaktovaném stavu bez nějakého ohřátí. Ke grafice je potom přístup vzduchu zajištěn ve spodní části.
Potom už se mohlo konečně začít stříkat plničem a tak bylo poprvé reálně vidět jak bude celý sporák vypadat v jedné barvě. Po nastříkání a řádném vytvrzení barvy se potom musely všechny části přebrousit jemnými smirky a finálně potom ještě pod vodou, aby se pod konečnou barvou neobjevily nějaké nečekané chyby.
Zároveň se ještě vyráběly další detailní díly jako například odlehčený spodní kryt sporáku který v mém případě otevírá mechanika a bylo tak potřeba, aby byl co možná nejlehčí. Dále potom například řada plastových dílů, které ve finále vytváří interiér sporáku a zakrývají tak schované komponenty. Zajímavá byla výroba horní mřížky sporáku posvařované ze 4mm kulatiny, se kterou bylo také dost hraní a na její ohyby jsem musel dělat speciální přípravek, aby byly všechny části přesně stejné a „nehádaly“ se tak jejich odlišnosti. Dále potom přibylo na dvířkách madýlko stejné jako na originálu, které bylo vyrobeno z obrobeného hliníku a přiděláno přes distanční sloupky skrze dvířka.
Když byly všechny hlavní díly nachystané na stříkání barev, bylo ještě potřeba vyrobit ovládací „čudlíky“ ve stejném designu jako na pravém sporáku. Poté co jsem mámě „ukradl“ jeden z čudlíků z jejího sporáku a ta tak chudera nemohla kvůli tomu ani péct, se podle něj vyfrézovalo ze dřeva sedm stejných čudlíků s prolisy pro prsty. Na první fotce vidíte přetvoření z materiálu (tvrdé dřevo) přes polotovar až k téměř hotovému výrobku. Na další fotce jsou potom všechny čudlíky už v barvě po broušení a plniči. Tady byl také trochu rpoblém s přesností, protože nějaké větší odchylky by příliš na panelu razily a tak jsem s přímou bruskou v ruce neustále čudlíky upravoval.
Jak už jste mohli vidět na předchozí fotce, finální barva sporáku je tedy bílá stejně jako na originálu. Tedy barvy jsou použity dvě a to, bílá lesklá na veškeré vnější části a černá lesklá na všechny vnitřní části a některé detaily stejně jako je tomu na originálu. Protože se stříkalo v jarním chladném počasí, musely se potom všechny díly přesunout do kotelny, kde bylo to správné teplo pro vytvrzení barev. Naštěstí chladné počasí nevadilo barvě, která se může stříkat už od 5-ti stupňů. Schnout se jí ale v garáži jinak moc nechtělo.
Dále bylo ještě potřeba vyrobit základní tvary hořáků sporáku, které jsou vytvořeny z plastů. Aby se do nich ve finále vešla ještě elektronika, kterou měly obsahovat, musely se skládat z několika dílů.
Nakonec už nezbývalo nic jiného než osadit sporák komponenty a polepit ovládací panel a některé další části nezbytnými detaily podle originálního sporáku. Komponenty se tak přesunuly ze starého obyčejného EuroCasu do nové „bedýnky“. Některé doplňkové komponenty byly už dříve vybírány s ohledem na správný design v budoucím sporáku, takže se většinou pěkně hodí. Některý hardware musel ještě projít nezbytnými úpravami kvůli zlepšení chlazení a pevnému držení v case. Například pevný disk tak nyní stojí na distančních sloupcích připevněních k víku dvd mechaniky.
Jak jsem již říkal, hořáky sporáku jsou sestaveny z několika dílů, jelikož mají vytvářet efekt hoření. Toho bylo docíleno tak, že jsem z plexi vyřezal a naohýbal kroužky se zakončením ve tvaru plamínků podle zkoumání pravého sporáku a jeho hořáčků. Kroužky byly poté osvětleny soustavou modrých LEDek, které vytváří celkový dojem hoření. Navíc jsou mezi moderé diody zakomponovány ještě žluté a červené, které mají za úkol v dancýh místech občas probliknout jako je tomu i u normálních hořáků z důvodu nedokonalého spalování.
Když se vše sestavilo, měl jsem před sebou finální podobu sestaveného sporáku.
Zde můžete vidět na pravé straně pozice pro front audio a usb, která nesmí na přední straně chybět, ale aby nenarušovala design sporáku zvenku, jsou vidět až po otevření mechaniky. Horní část sporáku je odklopná na pantech, aby byl jednoduchý přístup zvrchu ke komponentám a je to také jediný směr, kterým jde většina věcí do sporáku namontovat. Stačí pouze oddělat černé kryty vnitřku, které zevnitř dotváří vzhled trouby.
A na závěr ještě porovnání s „větším bráškou“, tedy opravdovým sporákem. Jen jsem nesehnal nikoho se stejným typem sporáku jako se vyráběl, protože je to nějaký novější model výrobce. Takže některé prvky designu jsou trochu jiné proti našemu domácímu sporáku.
A ještě současná hardwarová konfigurace:
Intel Pentium D 820 @3,5GHz + CoolerMaster Gemin II + 2x92mm fany AC Ryan
2GB DDR2 Kingston 800MHz
EVGA 9600GT
WD Caviar 80GB
DVD-RW LG H66
PSU Tagan Easycon 580W
Parádní práce. Jako vždy.
.
