
Když napíšu, že mé teploty v zátěži jsou 26 stupňů s E8400, následují reakce typu - perfektní, skvělé, luxusní,.. Ale je tomu skutečně tak?
U polovodiče neplatí přímá úměra, že čím míň, tím líp. Čisté polovodičové prvky (např. křemík či germanium) mají při teplotě absolutní nuly (-273,15 °C) valenční elektrony pevně lokalizovány ve valenční vrstvě – ustává tepelný vířivý pohyb atomů a krystal se chová jako izolant (má téměř nekonečný elektrický odpor, resp. nulovou elektrickou vodivost).
To je přesný opak principu vodiče, při absolutní nule supervodiče, kdy má naopak nulvý odpor. Takže protože procesor není stavěn pouze z polovodičů, ale také z odporů, u kterých zase platí přímá úměra, že čím menší teplota, tím je to lepší, zato polovodič pravý opak, avšak pouze do teploty 120 stupňů, kdy nastává nevratný destruktivní jev.
Když se díváme na extrémní chlazení kapalným dusíkem, teploty dosahují okolo mínus 100 stupňů. A při této teplotě výsledky ukazují, že procesor je stabilní. Ale na jakou dobu? Co na to polovodič, který potřebuje vyšší teplotu, kdy dosahuje z fyzikálního hlediska kvalitnějších výsledků? Mám tedy otázku: Jaká je nejlepší teplota procesoru? Je skutečně rozdíl mezi teplotou 40 stupňů a mínus 40 stupňů?
Odpor vyžaduje co nejmenší teplotu, zato optimální teplota polovodiče je kolem 80 stupňů. Osobně si myslím, že procesor se skládá z 50/50 odpor/polovodič, takže mi prosím vysvětlete, jaká by byla asi optimální teplota procesoru.