ÚVOD
Maratón Z77 desek stále pokračuje. Testoval a nebo krátce jsem zkoušel několik modelů Asus, MSI, Gigabyte a jednu ASRock. Dnes nejspíš završím Z77 éru jednou povedenou deskou vyššího středního segmentu...
Již nějaký ten měsíc mám k dispozici základní desku MSI Z77A-GD80 s rozhraním Thunderbolt. K důkladnému testování jsem se ale dostal až nedávno v testu Z77 desek (je poměrně pracné a neefektivní měnit čipsetovou sestavu z AMD na Intel a zpět na AMD, nechal jsem to proto chronologicky).
Čipset
Nejprve si tedy představíme samotný čipset, znovu jen ve zkratce, o Intel Z77 bylo řečeno vše podtstané už mnohokrát.
S využitím procesorů Intel Ivy Bridge čipset nabízí 32 PCIe linek standardu 3.0, které nyní nabízejí více možností rozložení (i pro rozhraní Thunderbolt). Kromě toho si všimneme podpory pamětí 1600 MHz, nově možnosti připojení tří monitorů, podstatné jsou také 4× USB 3.0 nativně vyvedené z PCH a nebo Intel Rapid Storage technology. Zmizelo z celé řady nových čipsetů také nativní rozhraní PCI (zůstává pouze v korporátní sféře čipsetů).
Novinkovému čipsetu náleží také nové technologie. Nejvíce se v posledním roce a měsících mluvilo o Lucid a jejich MVP. Kromě standardních i-mode a d-mode, jak jsme je znali u čipsetu Intel Z68 Express, jsou dvě nové MVP Virtual-sync a MVP-Hyperperformance. Více o této technologii a také o celém čipsetu Intel Z77 Express se můžete dočíst v mnohých recenzích. Všechny Z77 základní desky mají rovněž Firmware ME 8.X, který je plně kompatibilní s procesory Ivy Bridge – některé Z68 desky tuto plnou kompatibilitu postrádají.
Intel Thunderbolt
Thunderbolt na desce rozpoznáte lehce, vypadá jako mini display port. Umožňuje pracovat jak s daty, tak i s obrazovým tokem, komunikace probíhá skrze PCIe linky.. Zde ale stále hovoříme v teoretické rovině, zařízení na trhu zkrátka nejsou. Využití thunderbolt technologie je stále v plenkách, sice můžeme připojit v sérii několik pevných disků, monitorů a nebo také externí grafickou kartu, ale samotná zařízení jsou velmi drahá. Domnívám se, že chtě nechtě postupně upadne v zapomění a zanikne na úkor rozšířeného standardu USB 3.x. Stávající verze rozhraní USB 3.0 má teoretickou maximální přenosovou rychlost 5 Gb/s. Thunderbolt potom může dosahovat až 10 Gb/s. Nová specifikace USB 3.0 by měla navýšit teoretické přenosové rychlosti na oněch 10 Gb/s. A kompatibilita přesto bude zachována.
Popis balení
Základní deska dorazila v klasickém balení, v modro-černém zabarvení. Dominuje na ní popiska o vůbec první základní desce s rozhraním Intel Thunderbolt. Pak ještě velké logo o kvalitě komponent „millitary class III“ a menší ikonky s podporou operačního systému, grafických rozhraní a Intel podpory.
Zadní strana krabice je doslova přehlcena technologiemi čipsetu a unikátními vlastnostmi této MSI desky. Například o DrMos II mosfetech, SFC cívkách a celkové stabilitě desky. Dále nějaké informace o click BIOSu, Thunderboltu a duálním BIOSu.
Příslušenství
Po otevření krabice nalezneme uvnitř kromě desky bohaté příslušenství v podobě:
• dvou tištěných manuálů, instalační pro hardware a druhý pro software
• Thunderbolt příručku
• instalační DVD s ovladači a softwarem
• originální certifikát stability a otestování daného kusu desky
• SLI můstek
• crossfire propojku
• krytku na zadní IO výstupy
• několik SATA kabelů
• Q-konektory
• Kablíky pro měření napětí
• Přední e-SATA a USB 3.0 bracket
Základní popis desky
Nyní se podíváme na celkový rozvrh desky. Na desce dominují dvě barvičky. Tmavě hnědé PCB je oživeno modrou barvou velkých PCIe slotů a DRAM slotů. Zbylé barvy jsou černé. Masivní pasiv chlazení VRM je v modro-černém zabarvení se stříbrnými nápisy. To stejné platí pro pasiv nad jižním můstkem.
Teď přejdu k popisu rozmístění slotů. Samotné pasivy jsou přichyceny šroubky, drží naprosto pevně, tedy nemám žádných výhrad. CPU konektor a také konmektor napájení desky je umístěný na tradičním místě. Před tímto 24-ATX konektorem je modře zbarvený „slot“ pro měřící sensorky, které jsou součástí balení. Můžeme si tak ověřit v praxi rozdíly mezi nastaveným napětími v BIOSu a v reálném použití. Toto bývá doménou dražších desek, ale MSI to nabízí i ve střední třídě! V pravém rohu poblíž DRAM slotů jsou pak užitečná funkční tlačítka (alespoň pro nás overclockery). Nalezneme zde start, reset a pak OC Genie pro automatickéí nataktování. Paměťové sloty mají potom oboustrannou pojistku a dualchannel je na první pohled rozeznatelný – jeden je černý, druhý modrý. Oficiální podpora pamětí je až 32 GB 1066 MHz až 2400 (OC) MHz. Základní deska dále obsahuje trojici velkých PCIe x16 a čtyři černé menší PCIe x1. Napravo od SATA konektorů je USB3.0 port, který je vhodně natočen pro USB bracket. Málem bych zapomněl, pod PCH chladičem je další chytrá a užitečná věcička – post displej a dvojice BIOS čipů.
Nyní se podíváme na funkčnost a rozložení PCIe slotů. Rozmístění z hlediska funkčnosti je provedeno chytře a na jedničku. Ztěží by šlo vymyslet lépe. Primární PCIe x16 ani nekoliduje se spodními pojistkami pamětí. Základní deska umí i duální zapojení grafických karet. SLI i CF je pak už samozřejmostí. Pokud tedy osadíme první a druhý slot PCIe x16, poběží nám karty v x8. Poslední modrý PCIe x16 pak je vyvedený z PCH a proto funguje v x4. Při duálním osazení grafik však musíte využít spodní PCIe x1 slot (pokud máte např zvukovku PCIe). První dva jsou již linkami plně obsazeny (pozor, to není vina desky, ale specifikace Intel Z77!).
Základní deska GD80 má jasně rozpoznatelný dualchannel pamětí. Mezera mezi jednotlivými sloty je stejná, vidíme také funkční tlačítka nad sloty a konektory pro měřící sondy napětí. Poblíž jsou také hned tři bílé konektory pro ventilátory.
Na této fotografii máme napájecí oblast paměti a úplně nalevo vykukuje zahnutý modrý konektor USB 3.0 pro vyvedení do předku PC skříně
SATA konektorů je celkem 8. Bílé náleží rychlejšímu SATA 6G, černé potom SATA 3G. Horní bílý SATA je nativní z PCH čipu, spodní je potom vyveden z přídavného řadiče Asmedia.
Zadní výstupy na desce vezmeme postupně zleva doprava. Jsou to PS2 a dva USB 2.0 konektory, tlačítko pro vymazání paměti BIOSu, optický vstup a výstup, další dvojice USB 2.0, HDMI výstup, LAN konektor a dvojice USB 3.0, analogový D-SUB, Intel Thunderbolt výstup a nakonec audio výstupy.
Nemůže chybět spodní okraj desky. Zleva doprava nalezneme audio konektor, modrý Firewire konektor, 3-pin pro ventilátor, konektor TPM, speciální konektor pro ovládání hlasem (je nutné mít ještě v PCIe speciální kartu), konektory pro zapojení skříně a trojice USB konektorů standardu 2.0.
Napájení desky a některé čipy
Nyní přijde část recenze, věnována popisům napájení desky. A zde rozhodně deska zaujme i pohledovou částí. Pod dvojitým pasivem nad VRM částí, který je uchycen šroubky, se skrývá celé napájení pro procesor a další jeho části.
Samotné pasivy jsou propojeny skrze heatpipe. Chladící médium je klasické v podobě teplovodivé „žvýkačky“.
Tento obrázek je věnován napájecím obvodům desky. Červeně jsem označil napájení pro procesor a jeho grafickou část. Ta je celkem složena z 14 fází. 10+4 digitální fáze napájí samotný procesor a právě ony 4 fáze je určena pro grafickou část a SA. Modrá barva potom náleží dvoufázovému napájení pro paměti. Nesmíme opomenout napájení PCIe procesoru – označil jsem je žlutou barvou. Oranžové jednofázové napájení PCH je umístěno kousek pod paměťovými sloty. Fialovo-růžovou barvou jsem zvýraznil kontroléry pro napájení okruhu. Červeným rámečkem jsem zvýraznil post displej. Zeleně nakonec pak napájecí konektory desky.
Co však zaručeně zaujme jsou osazené součástky. DrMOS jsou jedny z nich. MSI používá digitální napájení k mosfetům DrMOS , obvod je řízený digitálně. DrMOS umožňuje nízké EMI, rychlé spínání a nízké teplotní zahřívání, celé řízení schvoané pod jedním krytem. Což se projevilo i na teplotách v praxi. Další součástkou značící vyšší standard jsou SFC cívky (celokovové). Znovu jsou teplotně na tom lépe, než klasické obyčejné, které se používají především na levných deskách (čti kolem 1000-1500Kč). Obecně je pak plocha kolem patice procesoru čistá, s případnou izolací po staru pomocí plastické gumy nebude potíž-extrémní hrátky tak můžete zkusit také
.
Napájení procesoru zajišťuje hybridní kontrolér UPi uP1618A. Ten dokáže splnovat poslední standardy Intelu a ovládat naráz 8 fází.
Napájení pamětí je řízeno samostatným kontrolérem, je dvoufázové a digitální. Kontrolér se nachází nad tlačítkem RESET a znovu vidíme SFC cívky.
PCIe 3.0 děliče v podobě několika čipů ASM 1480, poblíž je ještě napájení PCIe.
Na okraji desky je pak tradiční porce čipů pro zvuk, IO a LAN. O zvukový projev se stará jeden z nejlepších integrovaných čipů Realtek ALC898, vedle něj je VIA VT6315N pro Fire Wire. IO čip MSI používá od Fintek. Úplně napravo je pak LAN čip Intel.
Na tomto malém obrázku jsou další čipy táhnoucí se podél okraje s IO výstupy. Nás zajímá HDMI převodník od Parade (napravo) a velký řídící čip rozhraní Intel Thunderbolt.
Nakonec pohled na post displej a dvojici Winbond bios čipů. Kousek od nich je i přepínač BIOSů. Dvojici spodních SATA 6G pak kontroluje externí čip Asmedia 1061.
Popis desky máme za sebou a můžeme přejít k samotným testům.
BIOS
Je čas podívat se krátce na BIOS. V případě MSI rozhraní je k dispozici informační lišta nahoře obrazovky, po obou bocích je potom celkem 6 záložek. Grafické pojetí je slušné, jedná se rozhodně o mnohem lepší počin, než kdysi s prvním relase grafického UEFI MSI při vydání P67 desek. Odezva je také rychlá.
První záložka SETTINGS v sobě skrývá nastavení zařízení, čipů, iGPU, režimy ACPI, monitoring, bootování a ukládání profilů.
Tady již vidíte detailněji jednotlivé podpoložky. Zajímavé jsou funkce pro Windows 8.
A také funkce související s Intel Thunderbolt.
Kontrola větráčků. PWM řízení mají však pouze tři z nich.
A tady Windows 8 funkce detailněji. S funkcemi Fast Boot bych se klasickým DEL tlačítkem do UEFI rozhraní nedostal
a proto jsem je ponechal vyplé.
Pro mě nejzajímavější šablonou je OC nastavení. Lze nastavit vše související s taktováním. BCLK, násobiče, napětí, limity OCP, paměti atd.
Velmi zajímavou a vhodnou položkou pro laiky i zkušené je OC Genie. Vyvolat lze pomocí BIOSu a nebo tlačítkem.
To ale není všechno! Vy si můžete nakonfigurovat vlastní profil pro OC Genie (obdoba Asus Go button, které ale v podobě tlačítka postupně mizí z ROG edice desek). Z mého pohledu skvělá věc! Pro mé účely bych si tam dal třeba nějaký extrémnější bootovací profil pro multijádrové benchmarky. Někdo jiný si tam může dát stabilní OC profil s rozumně zvoleným napětím apod.
Frekvence pamětí je bohatá – lze vybrat až po velmi vysokých 3200 MHz na DRAM (v mém případě mohu o této frekvenci snít
, nemám na to RAMky ani dobrý kus procesoru
).
Nastavení kalibrace, zde značená jako vdrop a 8 možností.
Nastavení napětí pro různé části procesoru a RAM (mých hodnot si nevšímejte, jsou pro kapitolu bench přetaktování).
Oc profily lze uložit do šesti přednastavených položek a nebo přímo na pevný disk či USB.
Informace o CPU nastavení a pod ním o DRAM.
Třetí záložka ECO souvisí s úporou energie a vyzařování, fází.
Předposlední záložka UTILITIES slouží k záloze disku a nebo i k flashování BIOSu.
Konečně SECURITY potom k administrátorskému spravování BIOSu.
TESTOVACÍ SESTAVA
Deska byla osazené na benchtablu a na ni umístěn středně výkonný chladič Gelid Tranquillo. Celou sestavu živil kvalitní PC zdroj, je jím Corsair AX1200. Operačním systémem byly standardně Windows 7 SP1 Ultimate v 64bitové verzi instalované na starší SSD disk Intel. Dedikovaná grafická karta byla AMD Radeon HD 7870 v referenčním provedení. Paměti jsem použil vysokofrekvenční G.SKill TridentX 2666 MHz s časováním 11-13-13-2T, pro testy v základním nastavení jsem všechny podtaktoval na 1600 MHz (nativní frekvence pro IB) při 1.5V a časování odpovídalo typickým 9-9-9-27-1T.
TESTY NA ZÁKLADNÍ FREKVENCI
Popis desky máme za sebou a můžeme přejít k samotným testům. Pro menší rozsah a zahlcení fóra jsem použil srovnávací tabulku a vmístil několik měřených desek. (pro zvětšení klikněte na tabulku)
Jak vidíte, po stránce výkonu se naměřené desky příliš neliší, jednou je lepší ta, jindy ona. Rozdíly jsou však v rámci 1%. Nic kvůli čemu by jste vraždili
.
PŘETAKTOVÁNÍ
Zajímavější může být kapitola přetaktování. Celou sestavu chladil lidový chladič Gelid Tranquillo v první revizi, sestavu napájel velmi kvalitní Corsair AX1200 a operační systém byl uložen na starším SSD Intelu. Pevný disk byl však také připojen. Pro přetaktování jsem použil oblíbený program OCCT a spustil zátěžový test na 30min s testovací sadou "Large data set". Napětí jsem volil tak, aby dosahovalo maximálně 1.35V v plné zátěži. Poté jsem provedl ještě drsnější test a šel s napětím torchu nahoru, tak,aby teploty byly stále akceptovatelných 90-92 C na jádrech.
Základní deska po stránce přetaktování rozhodně nezklamala. S napětím 1.35V jsem se dostal na krásných stabilních 4642 MHz jako nic. To je rozhodně nadprůměrný výsledek s mojím kusem procesoru (pozor, každý kus procesoru je jiný a proto nelze obecně srovnávat, že váš dokáže na této desce s napětím méně a nebo naopak více!).
Tento pozitivní výsledek mě právě proto hnal dál a zastavil jsem se s napětím 1.375V na úctyhodných 4679 MHz! To je už vlastně na samotném limitu mého procesoru, nad 4700 MHz jsem se nedostal s žádnou odzkoušenou deskou (můj osobní rekord činí 4688 MHz), v průměru to bývá spíše kolem 4550-4580 MHz.
Pro zajímavost alespoň pár benchmarků na této frekvenci. V Cinebench je výkon po OC skutečně ohromný.
Fritzchess zaznamenal také impresivní výsledek
Pamětová propustnost
3D Mark11
Nakonec k testům patří pro-overclockery oblíbené staré Superpi. Co tak 5 GHz? Na to, že se nejedná o maximálně nastavený operační systém je výsledek slušný. Je nutno říci, že na tomto taktu je už procesor velmi nestabilní, superpi 32M však ještě zvládne...
SPOTŘEBA a TEPLOTY
A spotřeba? Vzal jsem znovu několik testovaných desek (dvě mATX a dvě plnohodnotné ATX). Dalo se očekávat, že mATX desky na tom budou lehce lépe než lépe vybavené ATX s více součástkami. Ale nárůst spotřeby je rozhodně akceptovatelný, 5-10W navíc nikoho finančně nezničí
. ASRock mATX navíc má přibližně identickou spotřebu jak testovaná „velká“ MSI. Nejvyšší spotřebu má Maximus Formula, tam si o své nejspíš řeknou další přídavné čipy ROG.
A alespoň pár řádků o zahřívání. Asi po 10 minutách začnu měřit teploty v zátěži. V klidu po ustálení náběhu Windows. Deska téměř netopí, součástky jsou pouze příjemně teplé. Teploty obvodů měřené digitálním infra teploměrem se pohybovaly v klidu pouze okolo 30C, v zátěži potom pouze 35C. To je vynikajicí výsledek. Z hlediska metodiky nemohu desku měřit po x-hodinové zátěži, ale i přesto by teploty dle mě o moc nezvrostly. Teploty jižního můstku jsou potom klasické, v zátěži 39 C, nijak se tím nevymykají od ostatních desek.
Závěr
Závěrem lze konstatovat několik poznatků. Deska byla velmi chladná, ehm, myšleno z pohledu zahřívání VRM . Ale zároveň dokázala rozpálit procesor Ivy Bridge na velmi vysokých 4679 MHz, což je rozhodně vysoký nadprůměr pro můj kousek CPU. Chválím použité součástky s nízkým EMI, digitální napájení pamětí, rozložení slotů i dostatenčý počet SATA konektorů. Jako OC nadšence mě baví i horní část s funkčními tlačítky, neurazí ani přítomnost dvou BIOSů a jejich přepínač a vítám post displej. Líbí se mi i taková drobnost jako zahnutý modrý USB konektor u SATA konektorů. Možnosti BIOSu a jeho nastavení jsou také na nadprůměrné úrovni. U MSI boduje i softwarová výbava. MSI control center pomůže doladit systém z prostředí operačního systému.
A nějaký menší negativ? Na zadním panelu bych možná přidal 2 konektory USB 3.0, ale zas primárně se u desky počítalo s rozhraním Thunderbolt (sériové zapojení). To už je na každém uživateli, jak tuto záležitost pocítí. Někoho zamrzí jen tři řiditelné konektory pro ventilátory.
Přibližná cena 4700Kč je potom naprosto oprávněná a nemusíte se bát, že kupujete zajíce v pytli. Ba naopak .
